Au-moto aneb Přání se plněj

Brádrovi se splnil sen, což je dobrý zmínit, že se to vopravdu děje. Začal testovat nový motorky pro časopis a všechny mi jezdí ukázat. Přál si to bokem asi 20 let a najednou to před něj skočilo, protože si psal deník vo tom, jak jel na fichtlu pod Norsko na sraz a pak to vydal a celý se to zavřelo. Hurá, sem ráda. Chtěl testovat hlavně ty slabý vokrajový žánry do dvěstě vobsahu, ale zatím jezdí na litrovejch skútrech, bavorákách, hárlejích. A nemá na sobě žádný kožený šlahouny a chytrej šátek přes rypák, jako většina volnejch jezdců, co si svobodně kupujou všichni stejný voblečky – a na poslední jízdu přes dálnice (1.8 l, intrudr) jsem si přilepila na záda tašku Lidl, jako že barvy, haha ;-) ).

Máme nový auto, nevím, co Toho Mýho popadlo, že Thalii. Prej je to symbol chudý vrstvy, což je docela pravda, když jsem nehtem prolomila pvc přední blatníky, žádnej zadní stěrač a TM s dětma v tom autě zdálky vypadali tak strašidelně pohromadě, že tam srostli pro nedostatek kysliku. …Líbila se nám stará Multipla, ale nejsem ani převozníkem metrů krychlovejch vzduchu, ani italskej taxikář, takže máme krásný modrý auto s kufříkem. Jeli jsme pro něj vo povodně přes Kepitlsidy s dětma na penicilinu ve starý Feldě, zabloudili, protože TM neumí psát v telefonu z tohodle století, 76 kilometrů a dojeli 22 minut před zavřením. Děti brečely, že chtěj třílitr Volvo a fakt to myslely vážně! Mácovi se chtělo v areálu kadit, tak jsem to zabalila do pokynů pro organizátory Dětskýho dne, což se mi pak vymstilo a Nelouš se zráchala ve vyjetým voleji.

Povodeň, vylil se potok, nějaký škody, největší byla, že jsem se zamotala do organizování megadětskýho dne. Řeknu jo, udělám cokoli za úkoly a pak najednou mluvčí na valníku, protože vedoucí Kytka si přejela na dvorku psa. Bála se, že mu rozjela hlavu, před 3 dětma, který zaplaťvišno zrovna mlátily cizí děti u plotu, ale naštěstí ho namotala jenom přes břicho (jezevčík), ale zase voběma nápravama (Peugeot pro 7 lidí). Pes vůbec neječel, seděl trochu lichoběžníkovitě a hned jel na voperaci, protože mu praskla pobřišnice a už je dobrej i s naštíplou nohou jde na vejlet. Teda dost často zase po kolejích, tak nevim. …. Den dopad dobře, včetně 3 nafukovacích hradů plnejch vody z bouřky.

A vlastně všechno dobře dopadne.  Všimli jste si …? :)

Tak kde je ten rezervní Kristus

V pátek jsem dostala 5000 pokuty a 2 trestný body a tak jsem se rozešla s Tím Mým, otcem mejch dětí, tím, kdo mě provázel půlkou života. … Jsme celkem v pasti. Dal mi pro děti a do práce stavební auto, protože jel na pohřeb (-a to je další laso, co se mi stahuje na krku), stav výbornej, technická do 25. května. „Dobrý den, snční kontola, vaše…“, vodešel a vrátil se s tím, že mi STK skončila před 4 dny. Řekla jsem, ať udělá, co musí  „pět tisíc ..“ a von pořád slevoval, až jsem začla strašně brečet, kurva, to mě vždycky zradí, vomlouvám se. Chudák fízl, dělal soustrast a nejmíň že mi dá stovku, tak votevřu peněženka a tam ani koruna, tak ještě vypsal složenku a dlouhej pokutovej lístek s událostí. Zavolala jsem TM, že s ním je život stálej boj a žádná vochrana a dost.

——————–

Nemám ráda víkendy. Všem bejt pořád k dispozici. A voni si jedou svý. Já jediná ne. … Šla jsem kosit louky a Máca spad ze žebříku, protože jsem tu já. Elza k holiči, pes k doktorce, nákup s dětma, oprava bruslí, protože je neděle ráno a ty jsi tady. „A co ta svatba, jak vyřešíte auto, kdy máš dovolenou, co protokol, revize kotle, už jsi udělala, co bude? Tak nám to řekni, řekni, ty nechceš?“

V pondělí je 7,00 a jsem sama ve svým kanclu 50m2. A ticho a chladnej vítr z velikejch voken vodvádí kouř z kafe, kterýho bych vypila 15 za den.

———————-

Když už si fakt nevim rady, zasáhne to nejvíc chudáky vlasy, teď jsem vzala svůj černej dlouhej culik a celej si ho pomazala vodbarvovačem, schválně eště na slunci, mhouřím voči a nechám chemii žrát. … Někdy na podzim si Ten Můj všim, že mu nedovírá jedna panenka. Aplikovala jsem na něj tmu i LED, nic. Pak, když se rozčílil, tak se mu různě votvírala samovolně. Zkrátím čtvrtrok vyšetření. Končí to 7.6., kdy se rozhodne, jestli půjde gamanůž do hlavy. V pátek pohřbili sestřenku, tu, co má umělý prsa a vlasy a milence a taky umřela na aneuryzma, už třetí příbuznej. Ty měsíce před vosmi lety s mámou…

——————-

S vobavou pozoruju děti, jestli maj nezlomnej genofond a najednou přijde Elza, drží se nad kalhotkama za cop:“Mamizno moje, já bych chtěla mikádo, prosím.“ Doufám, že náhoda!

Kytka, noha a zmar

Asi ve třetí třídě jsme měli vystoupení v kulturáku a říkali jsme básničky vo kytkách. Každej jsme měl mít nějakou vyrobenou, já byla konvalinka a máma mi z moduritu a zelený kobercovky vyrobila asi 70 centimetrovej artefakt. Byla jsem zaskočená, květy vypadaly jako krytky z lustru, švankmajerovsky vyplazený listy, bála jsem se, co na to úča. … Strach mě vopustil, když jsem čekala na nejlepší kámošku, pampelišku. Šla chodníkem, přes RAMENO zelenou kládu s krepákem, na konci pneumatiku z kárky vobalenou žlutou vlnou: “Léno, já už nemůžu.“ Její táta byl švec a dělal Švejky z černýho drátu na zeď. Dovlekly jsme to na pódium, lidi asi čekali něco vod Mrštíků, když stavíme máje. …

Kdyby to Miluš udržela a netrefilo to učitelku do hnáty…

—————————————————

Ten Můj říká:“Nebreč, jsou to jenom plechy,“ a šel dát pěstí do zdi, protože ty plechy byly skvělý a měly motor, kterej by nás vodvez do Polska i k Atlantiku, 7 let jsme neměli dovolenou, Macka medvěd v sedačce, čistili jsme si nohy před vstupem, tak mě to rozbrečí, že si musím sednout do dřepu, protože nám někdo nevzal hmatelný desetitisíce, ale vo hodně víc. … Policajti, kamery, bazar, soušlsajc. Vo půlnoci jezdím nesmyslně po městě. Hlavně, že jsme zdraví, taková beznaděj! Kdybych někoho chytla, zkusila bych mu přirazit ruku do dveří, ale v místě zámku, aby nebyla jenom zvohybaná. Mám tam wayfarerky z doby, kdy ještě nebyli hipstři, ale „normální debilové“. Všechno je pičou ke zdi, kurvaaa!

———————————————————

Dneska se děti fotily a včera musely strašně nutně nosit na hlavě morče a pouštět si ho po těle dolů. Když jsem to zjistila, měly vobličeje tak zdrápaný, že jsem jim ráno zkoušela dávat mejkap, ale bylo to ještě horší, jenom to zalezlo. … Do školky jsme vlítli tak vopuchlý a sedřený, že mě poznali až díky sukni. Večer mi Elza říkala, že jim foťák zakázal se smát s votevřenou pusou, tak proč si čistila tak dlouho zuby?

———————————————————

Hledám léky v kabelce a vlezly mi do ruky klíče vod auta:“Bhůůůůůůů, klíííčéééééé.“ TM mě vzal za ramena:“Lenouši!! Nebreč pořád!“ Dal mi pusu, vzal klíče a zahodil je z vokna až do lesa!!! Pak běžel zamknout dveře, ale vylezla jsem voknem a skočila dolů. Tolik mi ruplo v tom sežraným kolenu, že mě to málem střelilo zpátky na parapet. Přes mrtvoly lezu k lesu pro SVÝ klíče vod SVÝHO auta, co ho NAJDOU!

———————————————————-

Úča si musela myslet stejně jako já „kurva, tolik práce a času, těšila jsem se a teď mám rozflákanou nohu a všechno nahovno“.

A Milušky táta nám za trest dělal rok pionýrskýho vedoucího.

Jak se zhoupnout za krk dokola

Ten Můj vzal flexu, sjel 30 kotoučů, propálil mi mikinu a rozřezal naše zelený snový auto na kusy. Trvalo to 14 dní řevu, bordelu, spálený gumy, 3x do sběrny a dostal 15 set. A za ty jsem si koupila červený boty do práce. Jsou fakt pěkný, vobava, že jsou kurví, smáznutá ústy Toho Mýho: „Moc červený nejsou, myslel jsem, že budou lakový a na jehle a s takovou tou mašlí.“ Nejsem si jistá, že dělá tam, co mi 10 let tvrdí. … Sice jsem blízko k zblití stoje naze před zrcadlem, ale to se nedá nic dělat, třeba za nějaký měsíce se všechno srovná a zase budu mít krásnou papírovou plandavou kůži na břiše a vytřeštěný voči nad vyhládlejma lícníma kostma. Chci se schovat doma a stydět, jenže to bych taky nemusela pár let vylízt, když se to nepovede. Takže se denně vyparádim, jako že je dobrý bejt tlustej a dostala jsem báseň, konvalinky a vod prodavače kus špeku podanýho na noži, fuj hnus, plivla jsem si ho do kabelky za zeleninou, ale jsem jako kráska.

Nelis vyzvala sousedku na buřta, ta to neudržela za dveřma a najednou 29 lidí vespolek. Dobrý, nakonec jsem spálila i židli a houpacího psa z pilin, ekologie fuck. Nechápu, proč druhej den musel TM strašně nutně vodvážet popel do piči a Máca na něj šáhnul. Sebrala jsem je po tuplovce pod obecní pumpou a nemocnice. Má za sebou 6 převazů a žádný následky nebudou, klep.

V pátek jsme byli na pohřbu Sajpiný mámě, je to divný, když jsme děti a umíraj nám mámy.  … Ty svý  jsem brala, akorát se ke konci začli prát, protože neviděli na kapelu, musela jsem venku syčet: “Ještě jednou a na žádnej pohřeb už vás nikdy nevemu!“ Pak jsme šli s Miou na dort a Máca tou zavázanou rukou dal jednomu chlapečkovi v kuchyňce pěstí. Mia jim kupovala bonbóny; … bude zase vystavovat, protože si jede svý, možná se k ní se Sajp zase přidáme, ale fakt si neumím představit, že si dřepnu ke stojanu a budu se vo něco marně pokoušet.

V neděli se k nám zase sesunuly děti z vokolních břehů, po padesátým “cukrkávamelodána“ se mi chtělo zvracet, představovala jsem si, jak to piju. Dělala jsem jim letadla. … Večer z vokna koukám, jak Ten Můj točí Elzou a pak jí sbírá, protože zkroucená řve. „Strašně mě bolííííí, lokéééét.“ Prohlížím to dokola, hledám modrý výrony najednou LUP, ruka skočila zpátky, Elza si utřela voči „haha, je to dobrý“ a já sebou flákla vo stůl. V posteli koukám do tmy: „ …Ty Můj? „… Nooo..“ „ Ty jseš takovej imbecil, já tě asi vopustím…“ „Prosím tě! Copak za to můžu?? atd. …

Ráno mi před prací na náměstí ukradli to naše starý nový psí auto.

A vod tý doby už Lénu nikdy nikdo neviděl!

Fungovat, pozice a ven

Elza nakecala Mácovi, že si nese vyfouknutý vajíčka do školky, aby z nich pěstovali kuřátka k Velikonocům, víš, ty můj bráško, Macek zavolal jé, jupí a dával na ně peřinku a hlídal, jak mu nařídila, zatímco sama tančila s kapesníkem kolem kamen a smála se. Pak se přetahovali vo morče a co by z něj snědli, až shodili sušák na psa, ten vystřelil a táhnul chodbou voblečení na svejch špinavejch pidihnátách, z tohodle důvodu mám k jídlu jenom 4 mrkve, protože lednice byla světelný pozdní roky za mnou. … Naštěstí už nesmím mít děti; nevím, jestli se doktorovi udělala výduť, když mě viděl rodit, ale slib je danej!

Asi i proto jsem dostala nabídku jít k ruce řediteli věznice. Kunda fáč, skvělý, pořádnej plat a zdravotní volna, slyším ty prachy, jak šustěj vo kůru právě dovezenejch 10 kubiků dřeva, jak padaj do nádrže auta těsně před Saint Terré na zpáteční cestě, zvoněj vo nový chromování na vejfuku pod mojí stárnoucí koženou prdelí a hlavně ležej a čekaj, až bude hůř a nemusím se bát, co když NĚCO… Ale mám dobrou práci, co mě baví, jenom jsem děsně chudá. … nevim.

Zejtra jedu se Sousedkou pro štěně. Je to celkově 600 kiláků přes hory a chlapa má na hovno a sama se bojí. Je to tancovací pes, holka a má bílej flek na nose a je 3., takže z kynologickejch pohledů zralá hodit do mezery páternosteru. Sousedka se bojí deště, sněhu, déjedna a tampónů, a zrovna jí ta 4 zejtra vyjde. Já se svojí endogenní depresí, panickou poruchou a věčnou touhou po úniku. Vopravdu povedená dvojka do hromadný srážky v koloně! Až tam budu lítat v hrůze polonahá a vona poběží předemnou, aby vodmetala ponožkou sníh pod autem. Na druhou stranu věřím, že jedinej, kdo se pobleje bude ten zápecnickej pejsek.

Blbý je, že nevím, co čekat, co se vlastně vod 34 nahoru děje? Kde se dělá, kam se jezdí a je to i pro mě? …

Ledová jako chlap

Každý ráno se chci zabít, prostě jenom nebejt, jak mi to nejde vypravit pětiletý a tříletý do školky, ze sebe udělat „krásnej vobličej, zbytek schová černá“, pes se vychcal pod umyvadlo, kočka měla nohy vod bahna a vlezla dětem do bílý peřiny, protože tam nikdo nespal, když se nacpali k nám do 140cm šířky, TM spad po půlnoci pod postel a vodmítnul vstát, že radši dostane spálu z prachu, než aby ho Máca furt kopal do vobličeje a já jsem spala v kouřovým líčení, teplákách vod těsta, na čočkách šlehanej bílek dotuha. Fuj hnus, stává se to tak často! … Koukám po mladejch klukách, jak jsou kostnatý a kymácej se, nebo tlustý s blbým účesem a představuju si, jak vedle sebe ležíme pod nějakejma plakátama na gauči, von se mi topí ve vočích a hladí mě po vlasech, voní čerstvým potem a vůbec nic se neděje.

V neděli jsem se rozhodla, že budu žít kratší život a efektivnější než pomalej a opatrnej. Musela jsem se nad tím pozastavit. Přišlo mi rozumný získat závislost na práškách (třeba ne) a abych nemusela na kapačku, sežrala jsem 3 dávky léku navíc a tralala! Asi tomu předcházel karneval u nás na mlatě, kdy jsem šla převlečená-jediná z rodičů-za krále, půlce lidí jsem připomínala otce, druhý Pomeje (jako bych měla málo hrůzy po těle), Elza mě furt nutila tančit, tak jsem trochu kopala nohama směrem kout, no strašný. Naštěstí vobjevila výčep a kulečník. Ten Můj se válel doma s Mácou, kterej už se v životě nemínil vzbudit po 6 knedlíkách. … Kamkoliv jsem se votočila, byl tam táta vod tří dětí, jedno měl i na sále vleže a kluci z dětství, ale my se nebavíme, protože si přivedli ženy, hmm, nevim. Tak už jsem za tím trojmocným šla, ať mě nechá bejt, chytla jsem ho pod krkem a :“už ses někdy cucal s pořádným chlapem? asi ne, co?“. Pak jsem rychle vodešla, protože nevím, co jsem tím myslela, ale vypadalo by to dobře ve třetí sérii Trůnů.

Sníh nám urval hromosvod, led rozlomil zadní stranu pergoly a kočce něco prokouslo krk, takovej tmavej flek na dlažbě, rozlil se potok, zaplavil louku a prasata to rozrejpaly, – ale já budu klidná! Jako otec, když na „dědečku, mohla bych do tebe zatlouct hřebik?“ řekne:“to víš, že jo, Nelinko, ale tady dolů, do nohy, aby mi moc netekla krev.“

Asi pes muflon s alergií na metlu

V sobotu jsem musela s Tím Mým do Kepitlsidy, protože naše plynový rezavý chudobactinetratí auto už spadlo z kol na vobličej, ještě, že pod ním nebyla kočka, jak je její novej trend, nechat na sebe padat věci z vejšky a vychýlit se max. vo 15 ° vod svý osy, fuck. … Museli jsme jet koukat na konkrétní auta, který ve vodlesku mlhy přiznávaly vrstvu laku 783, přičemž z továrny je 120, to jsem se dozvěděla v nekonečnejch zmatenejch hovorech, který musím v rámci uzdravování podstupovat, když se mi vodplaví moc noradrenalinu. Na radu doktorky si vobčas dám kus sedativa, abych na sebe nebyla přísná jak Ježíš, když šel zkratkou na kopec. A tak mě děsil, co všechno musím prohlídnout, až jsem prolítla centrem za 30 minut. Než jsem stačila splnit úkol: “řekni 15 herců s knírem“, šteloval mě za drátěnku pro auto. To se stalo ještě vosumkrát a nakonec jsme stáli u nějakýho auta z dva pět 1. majitel servisní knížka, který bylo celý podrápaný a divně vobouchaný a zlatý a s koulí a fakt se nám líbilo, protože jsme ho viděli poprvý.

Tipovala jsem, že ten člověk měl dost brutálního psa, celý to auto zdřampal, dveře, zadní nárazník a taky že asi jo. Vevnitř smradu, jak když se pes pochcal, vyválel se v tom, volízal se, poblil, sežral a pak to vysral; vohlídnu se a prokousaný vobložení na stropě. Taky jsem pak doma zkusmo přikládala psa hlavou do těch prohnutejch divnejch plechů a klidně by to moh bejval rozvrtat palicí.

Samozřejmě mi máma vyložila svou imaginární kartu Kostlivec Věž Černej Myslivec, ještě než jsme prošli bránou věčnýho podvodu autobazar. No, a když jsem jí prozradila, že jsme to koupili v ČKD, když končily bleší trhy, zakryla si vobočí ukazovákama. … Je fakt, že při zkušební jízdě jsme se pánem hodně zasmáli a taky na mě skočily konečně ty sedativa, takže jsem myslím i spala.

Fakt by mi stačilo auto bez těch elektrickejch cajků, ale prej je to ve všech těch novějších. Je moc pěkný. Všechno se tam posouvá, děti měly radost, že je tam počítač a rádio (minulý jsem vytrhla a zatajila, aby byl klid) a začaly to šířit po školce, což se mi nehodilo, protože jsem je minule nechtěla přihlásit na focení za 735,- korun, lakota mi dělá zákal na vočích.

Dali jsme si s TM slib, že když to bude ňáká plečka, že si to nebudem navzájem vyčítat, protože jsme to vybírali spolu. Ale zatím je výborný.  … Zkurvená emancipace.

Jaro přechází v ženu

Před tejdnem Ten Můj koukal na pořad a pak si vyrobil tetovací strojek z verzatilky, knoflíku, drátu a ňákýho relé, zkoušel to na dýni, což jsem byla ráda, protože máme hypotéku a kdyby mu uhnila noha v třísle, moc by mě to nenadchávalo. Musela jsem jít k řezníkovi, aby mi dal prasečí záda na trénování a taky jsem si to zkusila na noze, bez barvy, ale nevodhadla jsem hloubku, takže mám teď dost velký díry na holeni. V práci jsem za technickej typ, ředitel mě nazval „ta, co potřebuje muže, jen na ty děti“, to je žalovatelný, ale dám mu svobodu, protože si někdy vezme montérky a má na nich puky! … V muzeu motorek maj jawu, co na ní jezdilo 6 medvědů z filmu, místo spojky rámeček a tak jsem se zeptala, jak řaděj? „Samozřejmě, že neřaděj! Jak by medvěd řadil?“ se nasral starej pan veterán s dlouhou žluto šedou patkou. Byla jsem tak ponížená, než přišel návštěvník, co se ztratil a zeptal se, jak ten medvěd řadil. Takže vlastně jsme technický typy a ne čeleďroddruh zoolog.

Udělala jsem firemní voběžník a zasnila se, že mě dcera lochtala kočičkou prvnípastvouvčel na vobličeji a že bude jaro. Napsala jsem na hajzl na zeď, že musíme hodně pít a protahovat si nohy, než bude sukně a k voběžníku připojila fotku z rána a moje míry. Tak jsme se zasmáli a já si omylem vrazila ty čísla do vyhledávače a první vodkaz byl Katalog náhradních dílů na Zetor!

Jako netechnická vamp jsem se cejtila před měsícem, když mi nabídnul chlap rámě, abych se nevyválela na ledovce, než si dojdu do marketu pro chleba s tvarohem. Něco si vyprávíme a pak ho vidím v televizi, jak krade u Zemana kabát.

Jinak je ta pozvolná proměna do ženy matky sexuální vrchol otrokyně uvadající … v pořádku. :)

Bitch please, sem princezna

Na to, že jsem stará, tlustá, protřelá a zlá podezřele často zakláním hlavu a směju se až na holý mandle, když mi někdo dělá poklonu. Jeden chlap mi dá na papírku předtištěnou milostnou báseň a mně se hned chce brečet a ležet mu na klíně, případně si ho představím, když to dělám s Tím Mým na stojáka zezadu. Jenže TM je mrňavej a když to chci v podpatkách, řve :“do hajzlu“ a taky si jde vzít podpatky, moje, strašně je zhamtá a hned je po iluzi, že někomu přijdu něžná. … Včera se mě zeptal chlap, jestli mě může vzít na voběd, dostala jsem tak děsnej stud na kůži, že jsem řekla, že to mám zakázaný vod doktora, protože mě nic nenapadlo a šest hodina jsem se bála, že se vrátí  a já řeknu jo a pak s ním budu muset šukat někde v noci za krmelcem, zabouchnu se, nastydnu a zničim si sedmnáct let věrnosti a teď máme zrovna výročí.

Nechápu, jak to, že Toho Mýho furt miluju, když je to takovej pičus! A to je nejslabší slovo co si vo něm dneska myslím, když mě nechá jezdit na sjetým autě, až jsem ráno spadla na louku pod parkoviště a hodinu se hrabala lopatou a podložkama ven. A včera mi tvrdil, že když mi všechno v troubě shoří, že mám dát menší teplotu, tak jsem mu tam dala usušit boty na 30°C a voni chytly, tak mi začal věřit. A večer mi řek, že vod března jezdí na motorce, moje auto jde do plynu, jeho hodí do lomu a děti budou jezdit ze školky v dešti s ním na sedadle.

Ředitel udělal vespolek legraci, že chlapa potřebuju jenom na ty děti, protože jsem si sama přendala stůl a nějaký bedny, cha.  … Jenže já jsem princezna, akorát na to nemám čas!

Komplexní pani

Deset let si sem zapisuju, vobčas teda jednou ročně, změnila jsem se a vlastně vůbec ne. Nejhorší je číst si první zápisky, dělá se mi vedro na pórech, co to blekotám, musim dát hlavu do strany, jako když tancujou v Pomádě „kolem auťáku“ ale co, tak zpětný zrcadlo. Za 4 měsíce se mi stal podiv, že jsem začla mít ráda svý tělo. Nevím, co se stalo, ale nevadí mi rajtovat na Tom Mým, ani když se snaží mi klíčenkou nasvítit zespoda kůži několikrát zpřehejbanou. Je z toho dost roztřesenej a já si představuju, že je to kvůli mně/krásce/oujé, to mě ještě víc rozpálí, tak se roztancuju, rozkroutím a TM jenom heká, směje se a děsně mačká. Vypadám hnusně, to vidím, ale všem se ukazuju, jako že ne a voni nemůžou přijít na tu pravdu: „proč si vo sobě myslí, že je pěkná“ a furt je to trápí, až jsem třeba dostala dopis nadepsanej Modrooké princezně a nebo větu „s váma musí bejt nádherný žít“. ….. No to asi zrovna ne, děti chtěly skoro v noci palačinky, tak dělám ančekubahajnej, Macek si začal mazat osmou vrstvu, spadlo mu to na zem, pes to šel jíst, zaskočilo mu, vykašlal tu čtvrtku, dítě jí vzalo, začalo mávat a TM:“ táta ti to snííííí, háááám“. Když jsem mu řekla, ze to napolykal pes, začal řvát, plivat, protože náš zděděnej starej West hodně smrdí a je blbej a z uší mu vobden vyndám kouli mazu, tak mu TM moc nevychází láskou vstříc.

Ale mně jo. Mám teď zase nový léky na hlavu a jsem v šoku, že jsem zdravá. Mám hroznou radost, že jsem normální, takže vypadám jak nastřelená. A jsem smutná, i nasraná kvůli běžnejm věcem. V práci jsem teď řvala, že bych chtěla bejt hodná klidná maminka, ale že to nejde-to jsme zrovna vyhodila kulmou pojistky v 17 kancelářích a musel přijet chlap z vejboru. Kolegyně mi začala drtit rukama hlavu, „vod tý doby, co ses vrátila, jsme jak probuzený z letargie, Léno, tady zas žijem“, vzala jsem to jako dobrou věc vod 50letý pani, takže zase žijem.